Farní víkendovka – podzim 14. – 16. 10. 2011

21.10.2011 06:51

„Víkendovka v Těšanech“ – myslím, že se pro většinu čtenářů Zpravodaje nebo webových stránek farnosti Velkých Pavlovic nejedná o zcela neznámý pojem. Neboť víkend v Těšanech se pravidelně opakuje už několik let vždy v jarních a také podzimních měsících. Ale pokud je mezi vámi nový čtenář, vysvětlím. Skupina, řekněme, „nadšenců“ dvakrát ročně pořádá pro děti z farností Velkých Pavlovic, Němčiček a Bojanovic na krásné orelské faře v Těšanech tři dny s hrami, zábavou, humorem.  A jak již se nám stalo pravidelným zvykem, dobrá pověst víkendovek se rozkřikla, a tak jsme mezi sebou letos uvítali početnou skupinku děti ze Syrovic a také z Mutěnic. Takže dohromady zabralo faru v Těšanech téměř padesát účastníků. O třicet jedna dětí se tu staralo čtrnáct vedoucích a to vše pod ochrannou rukou otce Marka.

Pro letošní rok se heslem celého víkendu stal sv. Tarsicius, patron ministrantů. Jak už je zvykem, byla tato osobnost dětem představena humornou scénkou v pátek večer. Děti pak dostaly za úkol ve skupinkách namalovat celý Tarsiciův příběh jako komiks. K pátečnímu večeru samozřejmě patří také seznamovací hry a večerní mše vedená otcem Markem.

Sobota byla nabitá aktivitami. Od božího rána nám svítilo sluníčko, a protože na odpoledne bylo naplánováno smažení bramboráků, což děti ještě netuší, byla dopolední bojovka postavena tak, že děti prošly celé Těšany a na jednotlivých stanovištích získávaly v úkolech suroviny na výše zmíněnou pochoutku.  Některé s hrůzou v očích myslely, že pytlíčky s kořením, česnek, brambory a mléko budou jejich dnešním obědem, ale příchod zpět na faru uklidnil všechny, protože se z kuchyně linula vůně dobrého guláše. Ale na oběd jsme si musely ještě nechat zajít chuť, protože nás čekal „kurz“ správného chování ministranta v kostele vedený otcem Markem.  A pak už hurá na oběd.

Po obědě jsme měli na programu doslova „voňavou práci“. Z voskových plástů jsme si vyráběli medové svíčky zdobené skořicí, hřebíčkem, lýkem aj.  No a pak jsme se rozdělili do skupinek a začalo zápolení se škrabkou na brambory. Víte jaká je to dřina dochutit bramborák tak, aby byl lepší než ostatních skupinek? Fakt makačka. Ale s dobrým koncem. Když už jsme nesmažili, využili jsme krásného počasí a hřiště za farou na míčové hry. K naší velké radosti se k nám přijel podívat otec Petr Papoušek. To už se blížil večer a s ním i opékání špekáčků, ale hlavně obávaná stezka odvahy. Letos si ji vedoucí připravili v pohádkovém duchu, a tak děti v malém městečku mohli potkat strašidlo spolu s ježibabou, vyskytla se také velká koncentrace víl a bílých paní, králů a neidentifikovatelných strašidel. Nakonec jako v pohádce dobro vítězí a na konci stezky čekala nefalšovaná Karkulka, jak jinak než s plným košíkem bonbonů. A všem překvapením ještě nebyl konec, protože nás navštívil také „novopečený“ kněz Petr Balát, ale to už bylo hodně pozdě a my museli jít spát, protože v neděli nás čekal úklid, balení a samozřejmě vyhodnocení hry, prozradím, že vyhráli červení a právem dostali jako odměnu časopis, jak jinak než Tarsicius. Ostatní skupinky si mohly vychutnat alespoň sladkou drobnost.

Zvyk je železná košile a já bych určitě chtěla poděkovat nejen rodičům za výborné buchty, ale především všem těm čtrnácti dospělým a „polodospělým“, kteří tráví dlouhé hodiny v páteční večery na faře a dohadují se (ale vždy jen v dobrém) jestli ta hra je lepší než jiná, a tráví s dětmi zcela bez jakýchkoliv odměn a ovací celý víkend a snaží se, aby si to opravdu všichni užili. A já myslím, že to letos bylo opravdu „príma“.

Zpět