Mikuláš chodí v říjnu

15.10.2012 13:49

Alespoň v Těšanech. Ale to pouze v případě, že tamější faru obsadí čtyřicet tři dětí, šestnáct vedoucích a jeden duchovní. Řeč je o tradiční víkendovce v Těšanech, kterou pořádá mládež z farnosti otce Marka. Kromě dětí z Pavlovic, Němčiček a Bojanovic, jsme měli značnou skupinku ze Syrovic a Mutěnic. Sečteno, podrženo, na Mikuláše se chystalo šedesát lidí a to už jednoho celkem vyděsí. A to bylo naše hlavní téma – sv. Mikuláš biskup z Myry.

Motem celých Těšan se stalo obdarovávání. Proto po nezbytných seznamovacích hrách a rozdělení do skupin, si děti vyrobily malou papírovou krabičku s otvorem. Pěkným vzkazem mohly během víkendu někoho obdarovat. Večer pak byla mše s otcem Markem, který dětem popovídal o životě sv. Mikuláše. Před spaním bylo také „podzimní“ kino a promítali jsme jak jinak než animovaný film o Mikulášovi. A aby toho nebylo málo, děti měly za úkol celý víkend sbírat za soutěže dárečky v barvě svého družstva do Mikulášova pytle, aby byly na konci víkendovky po zásluze potr…, pardon odměněny.

Již je tradicí, že si dokážeme „vymodlit“ pěkné počasí, a nebylo tomu jinak ani tento víkend. A tak jsme mohli v sobotu vyrazit do blízké Nesvačilky, kde vedoucí připravili dětem Těšanskou olympiádu. Disciplíny v mnohém předčily své známější kolegy z Londýna – překážková dráha byla z různorodějšího množství překážek, hod byl nikoliv oštěpem, ale gumákem, právoplatnou disciplínou se staly šipky a myslím, že v Londýně psaní sms poslepu určitě neznají. 

Po návratu na faru nás čekal výborný guláš a pak jsme se vrhli s otcem Markem na míčové hry. Mezitím si děti namalovaly svůj originální hrníček. A to už se Mikulášovi plnil pytel dárky různých barev. Ale nic nebylo rozhodnuto, protože došlo na vyhodnocení olympiády. Děti dostaly nejlepší medaile – z perníku, které neskončily vystavené na poličce, ale v břichu sportovců.

Navečer si vedoucí připravili scénku ze života sv. Mikuláše, který k nám osobně zavítal. Děti si z jeho košíku vylosovali ceny za své snažení. Mezitím už hořel táborák a všichni už se těšili na propečený, někdy trochu přičmoudlý, špekáček. Chtěli jsme pozvat také Mikuláše, ale ten nám zmizel. Bylo nutné ho najít a poděkovat mu za dárky. Děti mu také prozradily, koho některými z dárečků obdarují.

To už byl opravdu večer a po závěrečných písničkách a pohádce, se šlo spát. Vždyť ráno čekalo balení, hledání ztracených ponožek, úklid, kostel a pak už jen cesta domů.

Na závěr jsme si zvykli někomu poděkovat. Největší díl na organizaci mají jistě všichni vedoucí, kteří se pravidelně několikrát schází a plánují program. Ale velmi pomáhají také babičky, které šijí pro šedesát dětí pásky pro rozlišení skupin, rodiče, kteří nám shání sponzorské odměny pro děti nebo pečou buchty pro hladové krky. I těm patří velké díky za to, že si to v Těšanech vždycky výborně užijeme.

Manželé Sadílkovi

 

Zpět