Nevěřím v Boha

15.11.2015 18:02

Krátce po sametové revoluci, někdy v roce 1990, zaznělo v jednom z brněnských kostelů kázání, které mladý kněz začal provokativně slovy: „Nevěřím v Boha…“ Poté do napjatého ticha pokračovalo vysvětlení, v jakého Boha to kazatel vlastně nevěří:

Nevěřím v Boha…

  • který by o mě nestál, nechal by mě přijít na svět jen omylem;
  • kterému by na mne nezáleželo, neměl by ve mně zalíbení;
  • který by mě s láskou nepřijímal takového, jaký jsem;
  • který by si přál, abych z něj měl strach a úzkost;
  • který by mě hodnotil jen podle výkonu;
  • který by na mne číhal, aby mě přistihl při činu;
  • který by mi nepřál žádnou lidskou radost;
  • který by neměl pochopení pro mou slabost, nestálost a zapomnětlivost;
  • který by litoval, že mi kdy dal svobodnou vůli;
  • který by se na mne hněval a nechtěl mi dál odpouštět;
  • který by mi řekl, že jsem ho zklamal, a nechtěl mi dát novou šanci;
  • který by si liboval v mém utrpení nebo byl netečný, když trpím;
  • který by mi bránil růst, rozvíjet se a podnikat nové věci;
  • který by měl raději ty, kteří nic neriskují, a tak si „neumažou ruce“;
  • který by nijak nereagoval na mé otázky a hledání;
  • který by mě opustil, jakmile se od něho začnu vzdalovat;
  • který by se nechtěl dát poznat tomu, kdo ho s upřímností hledá;
  • který by sám nehledal všechny, kdo ho ještě nezačali hledat.

 

zpracováno podle knihy 
Kateřina Lachmanová, Karikatury Boha,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Zpět