Velikonoční triduum

20.03.2016 08:00

Zelený čtvrtek

Je to den, kdy si připomínáme ustanovení tajemství eucharistie. Ježíš umývá apoštolům nohy, modlí se v Getsemanské zahradě…

Zelená barva se v pojmenování prvního dne velikonočního tridua objevuje pouze v češtině, slovenštině a němčině. Přitom v češtině je doložen až od 15. stol., do té doby se používal termín Velký čtvrtek. V němčině je výraz Gründonnerstag doložen od 12. stol. V jiných evropských jazycích se barevná motivace neobjevuje, jen v dialektech na Těšínsku a Jablunkovsku se pod vlivem polštiny vyskytuje výraz Zelené svěnta (pol. Zielone Świątki či Zielone Święta), ten však označuje slavnost Seslání Ducha Svatého (letnice). Židovský svátek „Pod zelenou“ alias Svátek stánků se slaví 15. Tišri, tzn. na přelomu září a října. Latina používá výrazy Feria quinta Hebdomadae sanctae (čtvrtek Svatého týdne), resp. Feria quinta in cena Domini (čtvrtek večeře Páně), angličtina Holy Thursday (Svatý čtvrtek) nebo Maundry Thursday (doslova „Naříkavý čtvrtek“, sloveso maunder znamená naříkat), francouzština Jeudi Saint, italština Giovedě Santo, španělština Jueves Santo (Svatý čtvrtek), ruština страстной четверг („Strastný“ čtvrtek). Pravděpodobnější etymologie je ta, která předpokládá, že německý výraz Gründonnerstag souvisí se starobylými výrazy greinen n. grienen s významem plakat, naříkat. Tato motivace je i v angličtině a ruštině. Hláskovými změnami vznikl výraz Gründonnerstag, u nějž již původní motivace nebyla zřetelná. Do češtiny byl pak přijat jako kalk, tedy doslovný překlad.


Velký pátek
Dnes si křesťané připomínají Kristovu smrt na kříži. Je to den přísného postu - věřící mezi 18 a 60 lety věku jedí jen jedno vydatné jídlo, a to bezmasé. Nikde se neslaví mše, ale obřady na památku utrpení Páně (bohoslužba slova, přímluvy za celý svět, uctívání kříže, přijímání)

 


Bílá sobota
V tento den se neslaví žádná bohoslužba, církev a věřící zůstávají na modlitbách u Kristova hrobu.


Vigilie vzkříšení
Evangelia podávají zprávu, že ráno po sobotě, podle orientálního počítání třetího dne po Kristově smrti na kříži, šly ženy ke hrobu, aby nabalzamovaly Kristovo mrtvé tělo. Nalezly hrob prázdný a setkaly se s anděly, kteří jim zvěstovali radostnou zvěst - Kristus vstal z mrtvých ! Vzkříšený Kristus se pak zjevil apoštolům i jiným lidem.
Kristovo zmrtvýchvstání je základní a nejdůležitější událost v dějinách spásy, proto jeho oslava je nejvýznamnějším svátkem v životě církve.
Od nepaměti se věřící shromažďovali v noci ze soboty na neděli, aby tuto událost oslavili společně v nočním bdění (lat. vigilia). Proto obřady začínají až po západu slunce a počítají se již do neděle - Božího hodu velikonočního.
První částí obřadu je tzv. svěcení ohně (obvykle mimo kostel nebo ve vchodu do kostela) jako symbolu Krista - světla světa. Od tohoto ohně se zapaluje velikonoční svíce - tzv. paškál (z lat., resp. řec. paschalis - velikonoční), která se pak ve slavnostním průvodu vnáší do zatemělého kostela. I ona je symbolem vzkříšeného Krista. Od ní si věrící zapalují své svíčky, až se rozzáří celý kostel. Má to znázornit, že Kristovo vzkříšení prozářilo celý svět a osvítilo každého člověka.
Následují biblická čtení - celkem sedm příběhů ze Starého zákona a jeden z novozákonních listů nás provázejí celými dějinami spásy, od stvoření světa až po vykoupení lidstva Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním. I v evangeliu se zvěstuje Kristovo vzkříšení.
Po bohoslužbě slova se světí voda a jsou pokřtěni dospělí lidé, kteří se rozhodli stát se křesťany. Tato křestní voda se pak používá po celý rok při křtech. Následuje slavnostní bohoslužba oběti. 


Velikonoční oktáv
Následujících osm dní (lat. octo - osm) do druhé neděle velikonoční je věnováno intenzivní oslavě Kristova vzkříšení, které se pak připomíná po celou dobu velikonoční (50 dní - až do slavnosti Seslání Ducha svatého) a po celý rok.
Kristovo vzkříšení má centrální postavení v životě každého křesťana.

Zpět